Období toku u papoušků – období, které může změnit úplně všechno
Autor: Jiří Jirásek

Dolfíkovy stromy

www.dolfikovystromy.cz⁠�

Když si pořídíte papouška, největší změna vás možná čeká až za několik let

Většina lidí řeší při pořizování papouška klec, krmení, hračky nebo vybavení. Přemýšlí, jaké bidýlko koupit, jaké větve jsou bezpečné nebo jak zařídit papouškovi co nejlepší domov.

Jen málokdo ale myslí na jednu věc.
Na období toku.
Přitom právě to dokáže změnit chování papouška víc než cokoliv jiného.
Neznamená to, že se z hodného papouška stane zlý.
Neznamená to ani, že jste udělali chybu při výchově.
Papoušek prostě dospěl.
Začaly působit hormony a začaly se naplno projevovat instinkty, které si přinesl z přírody.

V odborné literatuře se tomuto období věnují například Barbara Heidenreich, Rosemary Low, Mattie Sue Athan nebo Greg Glendell. Všichni se shodují v jednom – právě období pohlavní dospělosti patří mezi největší zlom v životě papouška. Změnit se může vztah k lidem, k ostatním papouškům, ke zvířatům i k prostředí, ve kterém žije.

Jak výrazná tato změna bude?
To dopředu neví nikdo.

▶️Karel a jeho první tok

Náš ara nobilis Karel má tři roky.

Letos prožívá svůj první opravdu výrazný tok.

Když byl mladší, byl to veselý, zvědavý papoušek. Samozřejmě občas něco provedl, ale nikdy jsme neřešili žádné větší problémy.

Pak přišlo období toku.

A já jsem si uvědomil, že doma nesedí jiný papoušek.
Sedí tam stejný Karel.
Jen začal přemýšlet jako dospělý papoušek.
A právě v tom je celý rozdíl.

▶️Jak Karel zabral celý gauč

Jedno odpoledne jsem přišel do obýváku a nemohl jsem Karla najít.
Nakonec jsem zjistil, že zalezl mezi polštáře na gauči.
Mezi dvěma polštáři vznikla úzká škvíra.
Pro papouška dokonalá dutina.
Karel tam vlezl, rozhlédl se a během několika hodin se z obyčejné škvíry stalo jeho nové hnízdo.

A nejen to.
Najednou nebránil jen prostor mezi polštáři.
Bránil celý gauč.
Když jsem přišel blíž, začal bouchat zobákem do všeho kolem sebe.
Do stěny.
Do podložky.
Do dřeva.
Hlasitě protestoval.

Bylo úplně jasné, že podle jeho názoru stojím na jeho území.

Zajímavé ale je, že na mě nezaútočil.
Spíš se mě snažil zastrašit.
Dával mi jasně najevo, že se mu moje přítomnost nelíbí.

Co se vlastně stalo?

V přírodě většina papoušků hnízdí v dutinách stromů.
Jakmile hormonální změny spojené s tokem zesílí, začnou takové prostory aktivně vyhledávat.

V bytě ale dutiny stromů nejsou. Papoušek si proto často vybere něco, co mu je připomíná.

Mezeru mezi polštáři.
Krabici.
Skříň.
Prostor za nábytkem.
Nebo polici za knihami.

Právě proto odborníci doporučují podobná místa pokud možno odstranit nebo znepřístupnit.

Ne proto, že by papoušek zlobil.
Ale proto, že tím často odstraníme samotnou příčinu problému.

Vyřešil jsem polštáře. Ne Karla.

Mohl jsem Karla pokaždé vyhánět.

Mohl jsem se s ním hádat.

Mohl jsem ho trestat.

Neudělal jsem ani jedno.

Odstranil jsem polštáře.

Zmizela dutina.

A s ní zmizel i důvod, proč ji bránit.

Tehdy jsem si poprvé uvědomil jednu důležitou věc.

Nejlepší řešení často nespočívá ve změně chování papouška, ale ve změně prostředí, které chování stimuluje.
Právě tomu se v behaviorální medicíně říká management prostředí.

▶️Knihovnu už jsem nevyhrál

Jenže ne každou bitvu je potřeba vyhrát.
Pred čase si Karel objevil prostor za knihami v knihovně.
Tentokrát jsem zareagoval pozdě.
Nechal jsem to být a on si jednu polici jednoduše přivlastnil.
Mohl bych ho odtud vyhánět každý den.
Možná bych nakonec uspěl.

Jenže…

Za jakou cenu?

Rozhodl jsem se jinak.
Knihy z jedné police jsem vyndal.
Nahradil jsem je dřevěnými kostkami.
Tu jednu polici jsem mu nechal.

Do ostatních polic ale nesmí.
Jakmile začne zalézat jinam, okamžitě ho odtud vyženu.
Vznikla mezi námi zvláštní nepsaná dohoda.
Jedna police je jeho.
Zbytek knihovny zůstává náš.

Možná jsem měl zasáhnout hned první den.

Dnes by uź vyhánění vyvolalo jen zbytečný konflikt.
Někdy totiž není cílem vyhrát každou bitvu.
Cílem je, aby spolu člověk a papoušek dokázali spokojeně žít a převídat své reakce.

▶️Karel se rozhodl chránit celý svět

Do té doby jsem si myslel, že období toku znamená hlavně to, že si papoušek začne hledat hnízdo.
Jenže u Karla se změnilo mnohem víc.
Začal se chovat, jako by převzal odpovědnost za všechny papoušky v naší domácnosti.
A to mě opravdu překvapilo.
Kočky najednou byly problém. Naše kočky vyrůstaly společně s papoušky.
Nehoní je. Neútočí na ně.
Naopak se jim většinou vyhnou obloukem a respektují je.
Když procházejí kolem klecí, papoušků si nevšímají.

Jenže Karel začal celou situaci vnímat úplně jinak.
Stačí, aby některá z koček prošla kolem klece Kubíčka nebo Filípka a okamžitě startuje.
Nalétává na ni.Křičí a snaží se ji odehnat.
Přitom kočka nic neudělala. Jen šla kolem, jako už mnohokrát.
Jednou dokonce vlezla naše kočka Čírka do knihovny, kterou používá jako jednu ze svých cestiček po domě.
Jenže právě v té době tam odpočíval Karel.
A okamžitě bylo zle.
Začal bouchat zobákem do knihovny a hlasitě křičel:

„Kočka Čírka! Kočka Čírka! Basama fousama!“

Musel jsem se smát. Nebyl to naučený povel.
Byla to jeho spontánní reakce. Projev nespokojenosti.
Samozřejmě netvrdím, že rozumí významu těch slov stejně jako člověk.
Ale je fascinující sledovat, že je používá přesně ve chvíli, kdy je rozčilený.

Výzkumy papoušků, například práce Irene Pepperberg, ukazují, že papoušci dokážou spojovat některé výrazy s konkrétními situacemi a používat je ve správném kontextu. To ale neznamená, že jazyku rozumějí stejným způsobem jako lidé.

Kubíček ani Filípek nejsou jeho kamarádi

Kubíček je mníšek. Filípek je andulka.
Karel si s nimi běžně nehraje. Nevyhledává jejich společnost.
Přesto má v období toku potřebu je chránit.
Jako by najednou převzal roli strážce celého hejna.
Tohle chování mě opravdu překvapilo.
V odborné literatuře se častěji popisuje zvýšená teritorialita nebo obrana partnera.
U Karla se ale projevila spíše ochrana celé skupiny.
To neznamená, že se tak budou chovat všichni arové.
Právě naopak. Každý papoušek bude reagovat úplně jinak.

A to je možná nejdůležitější věta celého článku.

Nikdo nedokáže předem odhadnout, jak se bude právě váš papoušek během prvního toku chovat.

▶️ Maruška

Marušce je teprve jeden rok.
Karel má tři roky.
Nemyslím si, že by ji už považoval za partnerku.
Na to je podle mého názoru ještě příliš mladá.
Přesto je vidět, že ji chrání mnohem více než dříve.
Jakmile ji někdo vezme do ruky, začne hlasitě protestovat.
Bouchá zobákem.
Nadává.
Je rozčilený.

Neútočí na člověka, ale dává velmi jasně najevo svůj nesouhlas.
Stejně reaguje i tehdy, když hladím našeho psa.
Nejspíš nejde o lidskou žárlivost.
Spíše jde o změnu sociálního chování, která souvisí s hormony a se zvýšenou potřebou kontrolovat členy svého hejna.

▶️Měl jsem vlastně štěstí
Když dnes sleduji Karla, uvědomuji si jednu věc.
Měl jsem štěstí.
Jeho první období toku probíhá vlastně velmi klidně.

Ano.

Obsadil gauč.
Našel si úkryt v knihovně.
Chrání ostatní papoušky.
Protestuje.
Nadává.
Ale neútočí na lidi.

A to rozhodně není samozřejmost.

V odborné literatuře jsou popsány případy, kdy samec v období toku těžce poranil nebo dokonce usmrtil samici. Jiní papoušci začnou napadat ostatní ptáky v domácnosti nebo agresivně brání své teritorium i proti lidem. To neznamená, že se to stane každému. Znamená to ale, že období toku je třeba brát vážně a nepodceňovat první změny chování.

Nejlepší řešení? Prevence.
Za největší chybu považuji čekání.
Čekání, až se něco stane.

Jakmile dojde k vážnému napadení jiného papouška nebo ke zranění člověka, bývá na prevenci pozdě.

Proto doporučuji přemýšlet dopředu.
Odstraňte místa připomínající hnízdní dutiny.
Sledujte první změny chování.
Všímejte si, jestli papoušek nezačíná bránit určitá místa.
Pozorujte vztahy mezi jednotlivými papoušky a případně zamezte kontaktu.
Sledujte i vztahy k ostatním zvířatům.

Možná se ukáže, že všechna tato opatření byla zbytečná.
A to je ten nejlepší možný výsledek.

Protože prevence není známkou přehnané opatrnosti.
Je to známkou zkušeného chovatele, připravit se na období toku.
Ne proto, abyste se ho báli, ale proto, abyste mu rozuměli.
Právě tehdy totiž poznáte skutečnou povahu svého papouška.
Někteří budou klidní.
Jiní budou bránit partnera.
Další své oblíbené místo.
A někteří vás překvapí úplně jinak.

Náš Karel se rozhodl chránit celý svět.

A přestože nám někdy dává hlasitě najevo svůj nesouhlas slovy „Kočka Čírka! Basama fousama!“, jsem rád, že si vybral právě tuto cestu.

Protože mohl zvolit i mnohem nebezpečnější způsob, jak období toku prožít.

A právě proto by žádný chovatel neměl toto období podcenit.

Na závěr

Pokud jste se dočetli až sem, mám z toho opravdu radost a děkuji vám za váš čas.

Cílem tohoto článku není poučovat ani tvrdit, že existuje jediný správný způsob chovu papoušků. Sdílím zde především své vlastní zkušenosti, postřehy a úvahy, které jsem získal během let soužití s papoušky. Mnoho z nich vzniklo také díky rozhovorům s vámi – zákazníky a chovateli, kteří navštěvují www.dolfikovystromy.cz⁠�, píší mi své zkušenosti nebo se se mnou dělí o příběhy při nákupu Dolfíkových přírodních stromů, bidýlek a dalších přírodních doplňků.

Každý papoušek je jiný. To, co platí u Karla, nemusí platit u vašeho papouška. Právě proto si velmi vážím každé zkušenosti, kterou se rozhodnete sdílet. Díky nim se můžeme učit jeden od druhého a společně lépe porozumět tomu, jak papoušci přemýšlejí a proč se chovají právě tak, jak se chovají.

Pokud máte podobnou zkušenost s obdobím toku nebo jste řešili jinou zajímavou situaci, budu rád, když se o ni podělíte. Možná právě váš příběh pomůže dalšímu chovateli lépe pochopit jeho papouška.

Přeji vám, aby vám vaši papoušci dělali radost každý den – nejen v klidném období, ale i v období toku, které je někdy náročné, ale zároveň patří k jejich přirozenému životu.

Jiří Jirásek

Dolfíkovy stromy

www.dolfikovystromy.cz